farní kostel · Edisonova 17/14, Praha 10 – Petrovice
Nejstarší stavba v Petrovicích. Stojí tu od druhé poloviny 13. století a z každé epochy, která přes něj přešla, si něco nechal.
Co uvidíte jako první
Kostel stojí na plošině nad údolím Botiče, na místě, kde bývalo staré jádro vsi — vedle je barokní zámeček a kolem zeď, která lemuje bývalý hřbitov. Od roku 2016 stojí na téže parcele nové farní centrum, takže když přicházíte shora, od severovýchodu, kostel se objeví až na poslední chvíli. Zato při průjezdu Petrovicemi zdola je vidět, jak se tyčí nad svahem.
Na zdi kolem kostela stojí tři pískovcové sochy z druhé čtvrtiny 18. století. Dvě na vysokých pilířích lemují vstupní branku: vlevo sv. Jakub Starší s knihou a poutnickým kloboukem, s lahví na vodu přes záda, vpravo socha, kterou badatelé opatrně určují jako sv. Judu Tadeáše. Třetí, na severním pilíři, se dochovala jen jako torzo bez hlavy — natolik zvětralé, že se dodnes neví, koho představovala. Čtvrtý pilíř je prázdný a nikdo neví, jestli na něm někdy někdo stál.
Před brankou roste lípa svobody, vysazená 27. dubna 1919 na památku samostatného Československa. Lidé se pod ní scházejí před mší i po ní.
Odkud se vzal
Stavebně historický průzkum klade vznik kostela do druhé poloviny 13. století. Je to raně gotická stavba, která ještě nese románské prvky — jednoduchá obdélná loď s plochým stropem, čtvercový presbytář, žádné opěrné pilíře, žádná křížová klenba. Nemá ani triumfální oblouk, což je u nás dost neobvyklé a spíš to připomíná kostely v severním Německu nebo v Polsku. Právě proto interiér působí větším prostorem, než jaký ve skutečnosti je.
Jediný jistě románský architektonický prvek, který se dochoval, je půlkruhový záklenek vnitřní špalety okna v ose kněžiště.
První doložená písemná zmínka je až z roku 1352, kdy se Petrovice objevují v registru papežských desátků. Odvedený desátek — dvanáct grošů — byl na okolní poměry vysoký: Říčany odvedly třicet, ale Hostivař osmnáct a Uhříněves devět. Petrovická farnost tedy nebyla malá a musela existovat už delší dobu. Roku 1355 pak konfirmační knihy zaznamenávají, že na uprázdněnou faru po zemřelém faráři Matyášovi byl potvrzen kněz Volfard; patronem byl staroměstský patricij Mikuláš Klementer.
Erb Klementerů — vinné listy — si později vybrala městská část Praha-Petrovice do svého znaku.
Gotický portál v jižní stěně
Nejnápadnější kamenický prvek kostela. Je vysoký 247 cm, široký 211 cm a jeho ostění měří 48 cm. Po obvodu se vine vysoký vlys z vinných listů a stvolů.
Kdy vznikl, se badatelé neshodnou. Jan Sommer ho podle tvarosloví kladl do druhé poloviny 15. století; restaurátor Jiří Bradna po zásahu v roce 2008 datování posunul o celé století zpět, do druhé poloviny 14. století, a spojil ho s rodem Klementerů, kteří jako staroměstští měšťané mohli zaplatit některou z významných pražských kamenických hutí. Podobný motiv vinných listů je v předsíni jižního vstupu do katedrály sv. Víta, dílo Petra Parléře po roce 1368 — petrovický portál té kvality nedosahuje, ale příbuznost v zalamování listů je vidět.
Někdy po roce 1726 byl portál zazděn a přestal se používat; vcházelo se nově ze západu, pod novou věží. Odkryt a obnoven byl až při přestavbě v roce 1910.
Nástěnné malby
Malby pokrývají všechny tři stěny presbytáře a místy sahají až do poloviny lodi. Barokní omítky je zakryly a znovu se objevily až v roce 1910; do dnešní podoby je dostaly restaurátorské etapy mezi lety 1979 a 1981.
Na severní stěně je cyklus ve třech pásech. Dlouho se v něm vidělo Klanění tří králů, ale při restaurování se ukázalo, že v posledním pásu jsou dva králové a sťatá světice, a výklad se změnil. Zuzana Všetečková v něm čte legendu o sv. Jakubu Větším: čaroděj Hermogenes posílá učedníka Phileta, aby světce přemohl, Philetus ale po setkání s Jakubem uvěří; prostřední pás líčí zajetí a předvedení před Heroda Agrippu; v dolním pásu odvádějí světce na popraviště a jeho duši nesou andělé. Vedle cyklu je v nadživotní velikosti sv. Kryštof s Ježíškem na rameni.
Na jižní stěně je votivní obraz, kterému se říká Madona Ochranitelka. Je asi dva metry vysoký a začíná zhruba metr a půl nad zemí. Madona v bílém rouchu se zelenou lící pláště, korunovaná jako Regina coeli, drží v levé ruce Ježíška; pod pláštěm se po jedné straně tísní šest postav duchovních, po druhé šest světských. Pod nimi klečí donátoři: podle erbů jde nejspíš o Johánka Kbelského, pána na Petrovicích v letech 1399–1415, jeho ženu Annu rozenou Klementerovou a jejich děti Janka a Kateřinu. Většina badatelů proto klade malbu mezi roky 1400 a 1415.
Zobrazení konkrétní petrovické rodiny na začátku 15. století je pozoruhodné: vedle písemných pramenů je to druhé svědectví o nejstarších známých držitelích vsi.
Barokní přestavba
Po husitských válkách farnost upadla a někdy v první polovině 16. století nejspíš přestala fungovat úplně. Obnovena byla patrně roku 1678 — z té doby je boční oltář s letopočtem. V roce 1694 kostel dostal zvon o váze dvou set kilogramů s reliéfy sv. Václava, sv. Jakuba a Panny Marie a s nápisem, který zvon zasvěcuje Bohu, Panně Marii a sv. Jakubu.
Vlastní barokní přestavba proběhla v několika etapách. Po roce 1712 přibyla na západní straně věž s valeně klenutou vstupní předsíní; do lodi byla proražena čtyři kasulová okna; za presbytářem vyrostla sakristie; barokní omítky zakryly středověké malby a na plochém stropě se objevila freska Nejsvětější Trojice. Kazatelna přibyla na evangelijní straně, kněžiště se zvýšilo o schod. Hlavní oltář v podobě tabernáklu vznikl někdy mezi lety 1760 a 1770; nad ním je v druhotně vyhloubené nice obraz sv. Jakuba jako ochránce poutníků.
V trámoví zvonice jsou vyryty dva nápisy z 17. června 1776, které jmenují tesařského mistra Karla Wencla. Pravděpodobně označují úplný závěr barokních úprav.
Do stejné doby patří i pískovcová socha Jana Nepomuckého s letopočtem 1723, kterou nechal zhotovit tehdejší majitel František Karel Pecel z Adlersheimu — ještě před Nepomukovým svatořečením. Stála u kostela, později byla přenesena do dnešní Edisonovy ulice a ve druhé polovině 20. století se ztratila.
Rok 1910 a novogotická úprava
Přestavba v roce 1910 dala kostelu podobu, kterou má dodnes.
Zaplatila ji hraběnka Marie Antonie Silva-Taroucová, která petrovický dvůr koupila roku 1908, s manželem Arnoštem Emanuelem Silva-Taroucou, zakladatelem průhonického parku. Barokní stropní malba byla odstraněna a odkryl se původní dřevěný trámový strop; sundala se ornamentální omítka, pod níž se ukázala Madona Ochranitelka i svatojakubský cyklus, a obě malby restauroval Zikmund Rudl. Zvenčí zmizela barokní helmice věže a nahradila ji čtyřboká jehlancová střecha, z lodi a sakristie se odstranila barokní fasáda, zdůraznily se bosované rohy a odkryl se zazděný jižní portál. Na čelní straně věže zůstal nápis „Renovatum anno dom. 1910“, který mnohé svedl k domněnce, že věž je z 20. století.
Barokní zařízení včetně kazatelny přestavba ponechala. Nová kruchta nese vyrytý letopočet „Anno Domini 1910“.
Dvacáté století
Hřbitov kolem kostela se přestal používat v roce 1930. Za druhé světové války byl velký barokní zvon zrekvírován, po válce se ale našel a vrátil se do věže.
Ve farním archivu a v okresním archivu se dochovala složka o opravě, která se nikdy neuskutečnila. Už v roce 1942 uvolnilo ministerstvo školství dvanáct tisíc korun; v červnu 1943 pak okresní správa vyzvala farnost, aby předložila plány a rozpočet, a zednický mistr Václav Vosecký z Uhříněvsi vypracoval pětistránkový posudek s částkou 34 903 korun. Popisuje mimo
jiné, že zdivo je do výšky metru až metru a půl provlhlé. Zbytek peněz se nesehnal a z dokumentů plyne, že komise se nakonec ani nesešla. Kostel od roku 1910 neopravoval nikdo.
Pozornost se vrátila až v 70. letech: nová střecha 1974, první restaurování maleb 1976, sondy a odkrývání gotických maleb mezi lety 1979 a 1981, hlavní oltář 1982. Farnost byla obnovena 14. ledna 1996; prvním farářem se stal P. Romuald Brudnowski. Následovaly další zásahy — restaurování maleb v roce 1997, hlavní oltář na přelomu tisíciletí, jižní portál v roce 2008 a v roce 2010 práce na stropu a zvonici, při nichž se řešila právě ta vlhkost, na kterou upozorňoval posudek z roku 1943.
Petrovický betlém
O Vánocích stojí v kostele betlém, jaký jinde nemají. Místo figurek jsou v něm fotografie petrovických farníků a jejich rodin, žijících i zesnulých, a krajinu kolem nich tvoří snímky petrovických a hornoměcholupských domů a škol. Nápad Jiřiny Němcové z počátku tisíciletí; postav je dnes několik set.
Staví se na začátku adventu a dál roste: o hvězdičky a andělíčky za
modlitby a dobré skutky, o Svatou rodinu a betlémskou hvězdu při vánoční
mši, o tři krále na slavnost Zjevení Páně.
Co se pořád neví
Hloubkový stavebně historický průzkum kostela zatím neproběhl, takže několik otázek zůstává otevřených. Není jisté, jestli jsou románské prvky opravdu starší, nebo jde o přejaté tvarosloví. Neví se, kde byl původní vchod. Neví se, komu patří náhrobek ukrytý za zazděným sanktuářem, ani kdy přesně se sanktuář přesunul na protější stěnu. A neví se, koho představuje torzo sochy na severním pilíři ohradní zdi.
